Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 11.04.2010 13:00:47 

..::Stránky maďarské ohařky Maily::..

NOVINKY (archiv)

 

PROSINEC 2008

  • 8. 12. 2008

Zdravím vás, kamarádi :-)

Paničky to flákají, flákají, flákají... Jenže já s tím nic neudělám, bohužel. No nového se zas tak moc nic neudálo, chodím cvičákovat, kde se neustále zlepšuju, procházkovat, kde se snažím poslouchat. No ale novinkou měsíce je to, že už mám 2 ROKY! Oslavila sem totiž narozeniny, pořádně jak se patří, vzhledem k tomu, že jsem byla asi i trochu hodná, tak sem dostala i nějaké ty dárečky - mňamkózní dort, silničářskou vestu, aby mě bylo vidět, když je šero, balónky (z nichž jeden jsem stihla zlikvidovat během pár minut) a taky nějaký dobroty. Škoda, že se nekonala narozeninová párty jako minulej rok, ale holky se mi porvali, tak jsem ji letos vynechala... Ale co, užila sem si to i  tak. A co mě čeká a nemine v prosinci...? Bude u nás na cvičáku zase Srandamač, už vymýšlíme masku.

Máme tady nějaké fotky: Narozeninové a Lítací

 

ŘÍJEN 2008

  • 16. 10. 2008

Tak co je u nás nového? Novinka číslo jedna je ta, že panička oslavila narozeniny. Na tom by nebylo nic divnýho, kdyby nedonesla domů krabici, která tááááááááák strašně voněla. No když sem nakoukla dovnitř, byla sem zděšena. V rohu se krčila kupa chlupů, bílých chlupů. Jak mi bylo řečeno, jmenuje se to morče. Ani se mě nezeptali, jestli něco podobného chci. Morče se jmenuje Alf a já podstupuji terapii "morče je kámoš, ne žrádlo". No snažím se, ale už se ho párkrát ochutnala a té potvoře se to dokonce líbí... Věřili byste, že morče umí vrkat blahem? Možná je to nějakej divnej druh, zkříženej s holubem... Každopádně fotky jsou ve Fotogalerii - a není tam žádná fotomontáž :)

Teď nám posekali pole, je spousta míst, kam se dá chodit... Potkala sem zajíčka, ale jak sem slyšela, že se mi trhá klacík na aport, tak sem to otočila a pelášila za paničkama. To jsem to ale hodná fenečka:)

Jinak sme přidali nějaké fotky i do Tuningu ... Mějte se zatím krásně podzimně... ;-)

  •  11. 10. 2008

Tento víkend tu postupně uděláme zase pořádnou aktualizaci, už teď jsme přidali nějaké ty fotky a během zítřka aktualizujeme zbytek.

ZÁŘÍ 2008

  • 15. 9. 2008

Zdravíme, opět a zase po delší pomlce. Ale snad nám bude odpuštěno to, že sme se snažili pochytat poslední sluneční dny a trávili sme spoustu času venku. Navíc jedna panička už zase začala chodit do školy, druhou to za chvilku čeká. Takže dopoledne mi zase začala vojna a musím být zavřená a sama. Ale musím sama sebe pochválit, protože sem statečná a poslušně si chodím lehnout do pelíšku, dokonce ani nekňučím.

Další novinkou je to, že sme se u Fufíků zúčastnili fotosoutěže "Jaký pán, takový pes!". A podařilo se nám obsadit druhé místo. Moc děkujeme za vaše hlasy, máme z toho velkou radost, je to první ocenění za Mailinu modelkovskou výdrž a náležitě si toho ceníme... :)

A taky tady máme jednu výzvu:

Pro 3 letou zlatou fenku boxera s PP

Barborku z Červeného Hrádku
hledáme nové páníčky i současných majitelů došlo ke změně rod.poměrů a nemohou ji poskytnout takové podmínky, na které byla dosud zvyklá (časté procházky, volné běhání po zahradě). Nejvhodnější by byla rodina, která již má větší děti a bydlí v domku se zahradou.

více informací na tel.                776 181 125        , nebo na emailu

SRPEN 2008

  • 20. 8. 2008

Tak jsme to tu zase jednou pořádně aktualizovaly a to všude. Je tu nová sekce ,,Moje plány", předělaly jsme trochu odkazy, přidaly video. Z poslední procházky jsme přidaly fakt super lítací fotky.

 

A jinak je taky novinka, že jsem zase nemocná. Jeden den jsem strašně kašlala a nemohla jsem polykat, tak mě paničky raději vzaly k doktorovi. Paní doktorka mě prohmatávala a dělala takový různý chvaty a nakonec vydedukovala, že mám zánět horních cest dýchacích, dostala jsem injekci (jak jinak), prášky na snížení otoku a taky antibiotika, teďka mám mít celý týden klidový režim, ale zkuste vysvětlit maďarovi, že má být v klidu. Já teď jen chodím a kašlu (prý jak starý vožralec)

  • 14. 8. 2008

Tak jak tak koukám, tak vidím, že to tu zase s paňuchou nějak flákáme, a proto jako malé bolestné  panička mě natočila v akci, a to přímo na stopě! na tohle bombový video se můžete podívat TADY.

Jinak se nic moc neděje, chodíme často na stopu, už jsme dokonce zkoušely cizí stopu a panička říkala, že si myslela, že to budu strašný, a ono zase nic. Dneska jsme byly dopoledne venčit, teda né že jindy nechodíme, ale z dnešního venčení máme fotky, které naleznete tradičně ve fotogalerii

 

ČERVENEC 2008

  • 27. 7. 2008 - aneb Tábor talentované mládeže

 Tak včera jsme se vrátily s paničkou po 14 dnech strávených na Táboře talentované mládaže. Takže vám samozřejmě musím podat hlášení. Na táboře bylo přes 40 psů, většina ovčáků, taky nějaká ta border kolie, velký knírač, labradoři, rotvík a aby toho nebylo málo tak jsem tam byla já. Nejhorší na táboře bylo to, že jsem musela spát v odkládačce, ale panička mi tam nastrkala deky, misku a hračku a nebylo zase tak špatný, první týden jsme všichni poctivě trénovali na zkoušky, které se konaly v úterý (dle IPO) a ve středu (dle NZŘ) Panička nás původně přihlásila na FPr1 a na ZZO, ale nakonec se rozhodla, že půjdem jen na FPr1. A musím vám říct velkou novinu, mám 1. zkoušku.

FPr1 je stopařská zkouška (300 kroků dlouhá, vlastní stopa, 2 lomy v pravém úhlu, 2 různé předměty, 20 min stará). Dostaly jsme 75 bodů z možných 100 a to jen proto, že jsem nezůstala ležet u předmětů a  tak nám za to strhl rozhočí 20 bodů a těch zbylých 5 bodů nám strhl za to, že jsem v posledním úseku našla koňský exkrement, který jsem následně sežrala.

Ve čtvrtek se konaly ještě dobrovolně povinné závody, my jsme byly s paničkou v kategorii ZZO, kde jsem ,,vybojovala" 10. místo z 12. Konkurence byla veliká, ale příště se polepším. Získala jsem 45 bodů z 60.

Byl to fakt super tábor, panička mi za splněnou zkoušku koupila plno tenisáků, míček, hračku a růžový obojek. Mám taky šíleně moc nových kamarádů. A fotky dodáme co nejdřív. Musíme totiž počkat, až nám příjdou poštou.

       

  • 13. 7. 2008

Dneska odjíždím s paničkou na kynologickýtábor do Starého Plzence. Už se nemůžu dočkat, jen ta cesta mě moc neláká. Každopádně se těště na aktualizace a že jich bude. Budu mít spoustu zážitků, nové kamarády...

 ČERVEN 2008

  • 19. 6. 2008

Teďka chodíme poctivě trénovat na ukázky a řeknu vám, že skákání přes kruhy a přes nohy mě baví čím dál víc, asi jsem právě zjistila pro co jsem narozena. A když už jsem u toho, k čemu jsem měla být narozena...Předevčírem, se před náma na procházce procházela laň, tak se panička otočila, abych si ji všimla, a já si ji všimla. Tak mě panička přivolala k noze a začala se mnou cvičit takový ty kraviny, který musím dělat na cvičáku, pak si se mnou poblbla s pešek, ale to už laň nerozdýchala a zdrhla, když viděla, jak si ohař hraje s peškem.

Tady je malá ochutnávka toho, co teďka děláme:

      

A taky se panička zaregistrovala na  Hafici.cz Mám tam dokonce vytvořený profil.

 

  • 15. 6. 2008

Tak v červnu se zatím nic moc novýho neudálo, akorát teď nacvičujeme ukázky, které budeme předvádět na dětském dnu 27. 6. 2008, snad tam paničku moc neztrapním, taky mám nachystanou takovou sestavu, kde budu skákat paničce přes nohy a přes kruhy. Minulý týden jsme byly na procházce s Kairou, tak se můžete kouknout na fotky a ještě jsme byly dělat vyštěkání v garáži, na které se rovněž můžete podívat ve fotogalerii.

 

Překročili jsme magickou hranici 10 000 návštěvníků... Takže všem Mailiným příznivcům děkujeme

 

KVĚTEN 2008

Moc se omlouváme všem, kteří nás urgovali, že neaktualizujeme. Buď nám omluvou nedostatek času, který jsme věnovali Maile, ne vysedávání u počítače (o zkouškovém období a o praxi paniček nemluvě). Slibujeme, že se polepšíme.

Takže co se za ten měsíc událo (by Maila):

  1. 30. 4. - 2. 5. : Konečně zase nějakej výlet a ne ledajakej. Ve středu večer jsme frčely s paničkou na vlak, o hodinovém zpoždění nemluvím (ČD = času dost) a hurá do Pardubic.  Ve čtvrtek ráno jsme měly sraz s Ýmem, Falkem a Sherrylkou a jejich páníkama na jednom bezva písáku u Pardubic. Řeknu vám, počasí sice moc nepřálo, takže sem si koupání odpustila, ale bylo to moc bezva. Krásně sem se vylítala, od Falka pochytila pár tržných ran na krku (je to teda pěknej, malej zákeřňák). Odpoledne nás čekala vychajda s Buggie. Musím uznat, že oproti mně je Buggie už rozvážná mladá dáma, která má neskutečnou radost, když může cokoliv aportovat. Taky mi brala všechny klacíky... Večer sem celá zbitá usnula a to sem ani nečekala, že v pátek bude akce "Pes v akci" pokračovat. Jelo se do Kutné Hory. Hned na začátek musíme smeknout před Darjou, jak to měla bezva nachystaný, procházka to byla opravdu úžasně naplánovaná a ani lidští páníci se nenudili. Takže, kdopak tam byl (myšleno z mých nových kámošů)? : Gracinka, Arwenka, Žufrik, Bojar, Majky, Tom a Bea. Přežila sem to bez větší újmy, jen ta únava. Samozřejmě se fotilo, jen jak už tady bylo párkrát zmíněno, talent paniček nic moc. Tak se můžete mrknout na stránky k Majkymu, Garce nebo Žufrikovi. .
  2. 5. 5. - Konečně za náma přijel zase po dlouhé době Buddy. Panička naplánovala bezva prochajdu, abychom se mohli pořádně vyblbnout. Už je z něj velkej kluk. Dokonce to vypadalo, že nám jeho panička na jednu sobotu půjčí na hlídání, protože měla někam odjet, ale nakonec z toho nic nebylo, blbý počasí. Fotečky opět ve FOTOGALERII.
  3. A shrňme, co dál: Počasí nám přeje, takže chodím plavat, i pes se musí starat o svou kondici. Taky chodíme s paničkou na stopu, pečlivě trénujeme. Jo a taky pojedeme o prázdninách na psí výcvikový tábor, pojedeme se mnou i Jessy, takže to bude něco. A paničky slibují, že se pokusí, co nejdřív dodělat aktualizaci sekcí Moji kamarádi a Výletník... Mějte se báječně:-)

DUBEN 2008

  • 25. 4. - 26. 4. 2008

Včera a dnes jsem byla v Suché Lozé, byly sme se s paničkou mrknout na záchranářské zkoušky, prý, abych věděla, co mě na podzim čeká. Spala jsem v bezva dřevěné chatce spolu s Jessy a Terkou. Docela se mi ulevilo, už sem měla strach, že mě šoupnou někam ven do kotce. Ale já spala jako vždy v posteli. V chatce nás s Jessynkou nejvíc bavilo proskakování oknem, na co dveře, přátelé? :-) Pěkně sme si pocvičili, vyzkoušeli stopu v cizím prostředí. Taky nás bavilo koupání v přilehlém rybníku, tak čistá voda u nás v poldrech teda opravdu není. K vodním hrátkám se přidal i Cir. Jinak sem si našla další kamarády - Jeffu (velký knírač), Portose (salašňáka) a jednoho bulíka, už si bohužel napamatuju jméno... Shrnutím, to byl báječný víkend. Fotky jsou ZDE. A zítra bychom měli mít pokračování od Terky, má bezva fotky a videa.

  

  • 20. 4. 2008

Tak včera jsem měla svoji premiéru na opravdických závodech. Sice jsem se tam mezi těma zkušenýma ovčákama moc necítila, ale není důležité vyhrát, ale zůčastnit se - a toho hesla jsem se taky držela. A jak to se mnou dopadlo: STOPA: První ze tří úseků se mi dokonale povedl, jenže pak následovaly dva lomy a ty se mi nějak nezdařily (nebudu nadávat na ten hnusnej protivítr...fuj, fuj). Nutno dodat, že jsem na stopě nebyla poslední:-) A pak následovala POSLUŠNOST: Tam jsem dopadla jako sedláci u Chlumce. První přišlo přivolání. Pan rozhodčí nás nasměroval ke kotcům a to byl konec. Kdo mohl vědět, že mě panička  nechce zavřít. Druhým silným vlivem byly davy lidí, které stály okolo a pořád něco přežvykovaly. Shrňme to tak, že vzhledem k tomu, že se mi přivolání nepovedlo, jsme nemohly v poslušnosti pokračovat dál.

Nebudu tady jen vykládat, co se mi nepodařilo. Panička byla hrozně ráda, že jsem se nebála pana rozhodčího, je to chlap jako hora a takové já nemusím. Při stopě šel úplně blízko mě a zas tolik mi nevadil. Těšíme se na příští rok, to jim to natřeme. Budeme přeci jen zkušenější. I tak mě neminuly dárečky, dostala jsem prima baťůžek, klipsu na pytel od granulí, pamětní desku... Něco málo z fotek je TADY, zbytek dodáme, hned jak je dostaneme, panička nějak nefotila...

 

  • 11. 4. 2008

Jak se tady už paničky zmínily, tak nás v sobotu 19. 4. 2007 čeká účast na 12. ročníku Stopařského přeboru. Sem zvědavá, jak mi to půjde... tréma dělá divy  Mimochodem... TADY se můžete mrknout na to, co mě čeká. Sem zařazena do kategorie A.

  • 10. 4. 2008

To nám to ale zase trvalo, než jsme se dokopali aktualizovat. Ale nebojte se doplňujeme resty. Tak za prvé jsme vložili fotky ze stopy, které každý den absolvujeme, protože Stopařský přebor se blíží a my si nechceme trhnout ostudu. Za druhé jsme vložili talířové fotky, můžete mrknout, jak nám to s vyhraným fribíčkem jde. Já se naučila neskutečně skákat, hotový klokan. Kvalita nic moc, paničky budou muset zapracovat na svém fotografickám umění, protože ono mě zachytit ve vzduchu není taková sranda.

         

  • 2. 4. 2008

Chtěli bychom moc poděkovat všem, co nám poslali svůj hlas do Fufíkovic soutěže...

  

BŘEZEN 2008

  • 30. 3. 2008

Tak my teď chodíme s paničkou každej den poctivě stopovat a chodit na cvičák. A taky je to vidět, že jsem se zlepšila na stopách. A taky máme novinku, můžete si prohlídnout historicky první fotky, jak stopuju a taky na fotky, jak jsem šikovná na obranách. Panička totiž dnes dostala fotky od páníčka mýho kámoše Cira. Zač mu opravdu s paňuchou děkujeme

  • 24. 3. 2008 - Velikonoce

Všímáte, kolikrát týdně panička aktualizuje? Pořád mi to nejde do hlavy... Dnes jsme jeli tradičně na Velikoce k babičce, ale páníčky napadlo, že ještě než k ní přijedeme, že se stavíme na nějaké procházce, abych nebyla jak z divokých vajec (ale co, jsou přeci Velikonoce) Jeli jsme se podívat na přehradu ,,Nemilku". Celá cesta, co jsme šli, byla lemována skálami, takže hádejte, co mě napadlo? Přesně tak, vylízt po nich co nejvýš, a že se mi to dařilo, prostě hotový kamzík. Tohle si panička nemohla nechat ujít, takže fotila a fotila. A fotky jsou tady.

 

  • 23. 3. 2008

Dnes jsme tentokrát nebyly na cvičáku, ale jeli jsme na pole na stopu. Panička dnes musela pro mě udělat pořádně těžkou stopu a to podle ZVV1, takže byla okolo 400 kroků dlouhá, dvakrát lomená v pravém úhlu a 2 předměty, z toho jeden stopu ukončoval, a ještě byla stará asi 45 minut. Takovou stopu jsem ještě nikdy nešla a panička se už začala hroutit, ale jakmile jsem zabořila čumák do země a jela jsem za stopou, taksi říkala, že to tak strašný nebude, a ono fakt nebylo. Dostaly jsme s paničkou pochvalu. Ale horší bylo to bahno na tom poli, já jsem byla jak čuně, ale panička ta na tom byla ještě hůř (viz fotky níže). Pak jsme se vrátili ještě na cvičák a já jsem tam ještě stihla vyřídit další 3 psy a pak samozřejmě sebe.

   

  • 20. 3. 2008

Dnes panička dodatečně přidala fotky z nedělě (to teda brzo) jak jsme byly na procházce a stavily jsme se podívat na cvičení canisterapie. Taky jsem si očuchala koně. A ještě přidány fotky z dnešní prochajdy, kdy jsme byly s paničkou a frisbíčkem na louce.

  • 19. 3. 2008

Dostali jsme se do užšího kola Fufíkovic soutěže, tak pokud se vám bude líbit nějaký náš slogan (máme čísla 29 a 30), tak můžete hlasovat TADY. Ať vyhrajete ten nej...

  • 16. 3. 2008

Tak včera byl můj velký den. Jeli jsme do Vlčnova na naše 1. záchranářské cvičení. Vstávat jsme musely s paničkou už ve 4, aby jsme v 8 byli už na místě. Jeli jsme společně s Jessy a ještě jednou Jessy ve vozíku. Když jsme přijeli na cvičák, tak jsme si udělali poslušnost a nějaké ty překážky a pak jsme jeli na vyhledávání v sutinách. Byly to takové opuštěné garáže. Moc se mi líbilo lozit po tom haraburdí. Taky jsem jednou našla a ,,vyštěkala" figuranta a pak jsem našla paničku a z donucení ,,vyštěkala". Trošku jsem byla vyděšená z těch neznámých lidí, ale jakmile se objevil pán s nivou, tak jsem se bát přestala. Taky jsem poznala plno nových pejsků, se kterýma jsem si hrála. Když jsme kolem páté hodiny odpoledne přijeli domů, byla jsem tak unavená, že jsem spala až do rána. Fotky tentokrát nejsou od paničky, ale od Jessyňáků. Najdete je tady.

   

  • 14. 3. 2008

Panička od Jessy udělala príma video z včerejšího lítání na Hanušovickým cvičáku, tak už ho panička šoupla i k nám.

  • 13. 3. 2008

Teda já tu paničku nepoznávám, takhle často mi nikdy stránky neaktualizovala, ale já si vůbec nestěžuju. Včera jsme se byli opět cvičně projet ve vozíku, tentokrát i s Jessy. Řeknu vám, když mám ve vozíku Jessynku, jsem daleko klidnější a dnes jsme jeli do Hanušovic na cvičák, což je cca 20 km daleko. Tam jsme si pořádně zablbly, zacvičili, tak trochu i zakousali, vyběhali revíry, no prostě snad všechno, co se na cvičáku dá. Taky panička měla sebou foťák tak se můžete podívat na fotky.

  

  • 10. 3. 2008

Paničku to aktualizování nějak chytlo, a taky má důvod aktualizovat. Dnes přijelo na cvičák takové auto s vozíkem, nejdřív mi nebylo jasný k čemu slouží, ale jakmile ho panička otevřela, já do něj skočila a potom ho panička zase zavřela, bylo mi jasný, že se někam pojede. Po dlouhé cestě (mně se zdála dlouhá, panička říkala, že to byl jen kousek) mě panička pustila ven a přivázala ke stromu, takže mi došlo, že se jde na stopu, tentokrát do cizího prostředí. Stopa mi šla dnes výborně, dokonce jsem chtěla zalehnout předmět...

Když jsme se vrátili na cvičák, tak jsme si zkusili něco ze záchranářských zkoušek a to, že panička mě chytla do náruče a chvíli mě nosila a pak mě předala jinýmu pánovi a ten mě taky nosil. Taky mi panička házela balónek do lesa a já ho hledala a vždycky našla a přinesla. Jednou mi ho hodila strašně daleko a on dopadl do takovýho křoví, panička si už myslela, že máme po míčku, ale já jsme v sobě probudila záchranářský pud a míček jsem našla. No jo, dnes jsem si opravdu u paničky zahrála na ,,rektárního horolezce"

  • 9. 3. 2008

Dnes se mě panička rozhodla pořádně utahat. Začalo to tím, že jsem musela vztát o hodinu dřív, abychom stihly poslušnost. Taky se mně propudila reakce na střelbu, takže teď musím zase nějakou dobu cvičit s mladšíma pejskama, ale dnes to bylo o hodně lepší, panička ze mě měla strašnou radost. Po chvíli odpočinku přisly na řadu obrany. To se ve mě probudil tentokrát pes kořistník. A po obranách už jsme mazaly s paničkou domů, kde na mě už čekala plná miska.

Nespala jsem ani dvě hodiny a panička se zase začala oblíkat a chystat vodítko, bylo mi jasný, že se někam jede. a fakt, jelo se tentokrát vlakem do Šumperka ještě s dalšími asi 6 psi. V Šumperku, jsme zamířili na takovou zahrádku, kde nás vypustili a nechali lítat, páníčci mezítím nachystali buřty, který ovšem nebyli pro nás, ale pro ně. Takže nás museli přivázat ke sloupkům, abychom je příliš neobtěžovali. Pak jsme museli jít opět na vlak, jenže ten nám asi o 8 minut ujel, takže nezbyla jiná varianta než auto. Nakonec jsme se dostali ve zdraví domů... Na fotky z této super akce se můžete mrknout tady

  • 8. 3. 2008

Paničky tu dnes opět udělali radikální změnu, a to takovou, že spojili aktuality s deníčkem, protože poslední dobou už se stejně všechno psalo do aktualit. A co je tedy nového u mě? Příští týden v sobotu, bych měla jet s paničkou do Vlčnova na společné cvičení záchranářů, tak uvidíme, jak to dopadne. Jo, a taky panička našla bomba věc, vždycky  si dá na hlavu takový krunýř, a sedne na takový příštroj, který má dvě kola, která se otáčejí, když panička šlape, myslím, že tomu říká kolo. A já běžím buď vedle kola, nebo před kolem a pomáhám paničce do kopce, je fakt príma, strašně mě to baví.

 

ÚNOR 2008

  • 10. 2. 2008

Předevčírem jsem měla zase návštěvu - přijel za mnou Buddy (Rhódeský ridgeback) s paničkou. Tak jsem ho pořádně uhnala, byli jsme snad všude, na louce, na poli, v lese, ve vodě. A taky mám za sebou velkou premiéru. Asi metr předemnou vyběhl zajíc, nejdřív jsem zůstala stát, páč jsme nevěděla co mám dělat, ale pak se ve mně probudil lovec a já se vydala za zajoche. Panička se mě snažila hysterickým přivoláním ,,ke mně" zavolat, ale já jsem prostě toho zajíce chtěla. Jakmile jsem zaběhla za horizont, že jsem na paničku neviděla, raděj jsem otočila kotvy a mazala za ní. Zhruba za 30 sekund jsem byla zpátky. Pak jsme šli ještě s Buddym na pole, kde je pro změnu vyplašila dvě křepelky, tak ty jsem taky pořádně prohnala. Panička říkala, že za celý můj život, na mě tolikrát nezavolala ,,ke mně", jak v pátek. jo a navíc 8. února jsem plavala už ve vodě.

A teď ke dnešku - dnes jsme byly zase jako každou neděli na cvičáku. Je tam teď plno nových pejsků. Trošku mě mrzí, že já už nejsem takový miminkoa nemůžu si hrát s něma. Taky dneska jsme byly přezkušováni na zkoušku ZZO, na kterou se letos v květnu chystáme. Taky byly obrany, ze kterých máme fotky, jak jsme dělala revír.

 LEDEN 2008

  • 25. 1. 2008

Asi budu muset něco udělat s paničkama, já provádím pořád něco zajímavého a tady o tom není ani zmínka. Takže o dveřích už víte, to je jasný, mimochodem už v nich máme  nové sklo, to byla rychlost. Jinak jsem si našla novou zábavu, sednu si na nahoru na křeslo, tlapky na topení a čučím z okna. To by jste nevěřili, kolik zajímavých věcí se venku děje. Dokonce mě páníci podezírají, že jsem bystrozraká, protože dokážu na neskutečnou vzdálenost poznat lidi a hafany na chodníku. Zrovna včera jsem takhle identifikovala Kairu a panička myslela, že vysklím ještě okno.

Další novinkou je, že mám doma dvě kámošky. Ale jsou nějaký divný, žijou ve vodě, nic nenamluví a jen se tak vznáší. Asi jsem je dostala za to, že jsem na Vánoce neměla toho kapra ve vaně. Každopádně se už ty kámošky musely přemístit. Chtěla jsem je na uvítanou olíznout, ale jediný co se mi podařilo, bylo to, že jsem jim naslintala do vody. Navíc jsem za nimi lezla na stůl, hmmm, a co by taky čekali, když jsem je dostala já. Můžete se mrknout na fotky, jaký to jsou fešandy. No a poslední novinka ryze zdravotníhö rázu, zase jsem si utrhla kousek drápku a teče mi z něj kreveta. Ale já jsem holka šikovná a dělám, že mě to nebolí.

Mimochodem jsme se přihlásili do Fufíkovic Lednové Soutěžě, takže se zde můžete pokochat naším výtvorem:

  … Nuda… ?

  Znáte heslo s mývalem,

opravit ho dokážem.

  Nudíte se? Kupte si vižlu…J

   Vižla tuží nervy, svaly,

kraviny  ji přímo baví.

   Prostor, pohyb potřebuje,

olíznutím odměňuje.

Samotu zas nesnáší,

za páníky peláší.

 Střívka má jak z ocele,

leccos jimi projede.

 Ať už sáček nebo zdechlina,

všechno zblajzne, mňamina.

 Vodu přímo miluje,

Léto, zima, fuk jí je.

 Rychlost, běh a čmuchání

Zvěř si ráda prohání.

 Je to přítel se vším všudy,

Teď už víte kudy z nudy.

 Ať heslem nám zůstává,

sláva těm, kdo vižlu má.

 

  • 3. 1. 2008 - Novoroční výstup na Kamenný vrch

Každý rok naše obce pořádá novoroční výstup na kamenec, letos se panička rozhodla, že vrchol zdoláme taky. Schodou okolností šla s námi ještě moje velká kámoška Becky a kámoš ze cvičáku Angelo, což je Flat Coated Retrivr. Celou cestu jsme byli na volno, takže místo 12 km, jsme nalítali dvojnásobek. Šli jsme podél potoka a krásné krajiny, až jsme došli na vrchol, kde se páníci občerstvili. Po krátké přestávce, jsme šli zase stejnou cestou domů. Když jsme se z výletu vrátili, tak jsem okamžitě usla a spala až do rána, a to jsme přišli už ve tři hodiny.

 

 

PROSINEC 2007

  • 31. 12. 2007 - Silvestr

Dnes je poslední den v roce 2007, dokonce nám začalo sněžit, takže jsme něco málo nafotili. Včera byl celej den suprovej, nejdříve jsme šli na cvičák, kde jsme měli Silvestrovský srandamač, což byl závod v netradičních disciplínách. Disciplíny: Slalom s paničkou, slalom bez paničky, potom vylézt po schodech a slézt po lávce dolů, projít přes igelit a lehnout na polštář, vylézt na křeslo a sednout si (žádnej problém), přeskočit metrovku, přes kterou byly větve, přeskočit druhou metrovku o kterou byl opřený polystyren, prolézt trubkou (tak na tomhle jsem vyhořela), přelézt houpačku, a zlatým hřebem srandamače byl aport, ale né obyčejný aport. Nejdříve se aportovalo vejce, a já ho nesměla rozkousnout a donést ho paničce v pořádku, to se mi kupodivu povedlo a pak jsem aportovala vepřovou kost, to teda vám řeknu, když mi panička hodí takovou mňamku a já jí ju musím zase přinést, nejdřív sem se snažila jí co nejvíc opapat, ale pak jsem ji teda z donucení donesla. Nakonec jsem skončila až na 6. místě, protože jsem neprolezla trubkou, ale i tak panička i já jsme dostali medaily (panička z čokolády a já z perníku) a já jsem ještě dostala plyšáčka na žužlání.

Jen co jsem si pořádně schrupla, čekala mě druhá akce a to procházka s Fufíkovou smečkou. No když se na mě vrhli čtyři psi, tak jsem se ze začátku trochu obávala, ale obavy mě brzy přešly. Nejvíc mě do oka padl Bertík a Aira, no co se dalo čekat jinýho... Bertík se mi dokonce podepsal na kožíšku. Prostě když si najdu novýho kamaráda, tak vypadám, jakoby mě doma týrali:-) Jak je již u Fufíků zmiňováno, sežrala jsem zřejmě lidský exkrement a pak se ke mně už nikdo moc neměl, dokonce ani paničky. Když jsem přišli domů, tak jsem byla totálně vyřízená.

  • 25. 12. 2007

Tak je za mnou Štědrý den.Jsou to vlastně první Vánoce doma. Ráno paničky zdobily stromeček, strategucky vybraly nerozbitné ozdoby. Taky na něj navěsily 2 zkušební vzorky čokoládových figurek v alobalu. Zpočátku mě to nějak nebralo, tak se stromeček obsypal celý dobrotami. A to už mě brát začalo - pár jsem jich snědla a stromek byl opět očištěn od veškerých věcí, který bych mohla sežrat. No nic no. Po obědě mě čekala vánoční procházka, pak odpočinek. A pak?!? - štědrovečerní večeře. Já měla játříčka s rýží, místo cukroví nějaký psí dobroty. A pak bylo rozbalování dárků, sice moc nechápu proč, ale přeci se nebudu vzpírat, když mi chtějí něco dát:-) Dostala jsem psí dobroty a taky dvě hračky. S jednou se teda Ježíšek strefil do mého vkusu - je to latexový králík. Po dárcích jsem se potají vkradla do kuchyně a ukradla řízek. Ten vám páni byl. Sice jsem si ho musela narvat celej do krku a následně ho od tamtud dostat, abych ho mohla překousat, ale byl to zážitek. Jo a panička dostala golfovou hůl a ve mě se probudila láska pro tento sport. Nosím míčky

  • 17. 12. 2007

Maila v horách

Tak zase poslušně hlásím. V sobotu jsme jeli na výlet a to sice do Starého Města pod Sněžníkem. Nejeli jsme tam jen tak. Po asi hodinové cestě vlakem na nás čekala na vlakovém nádraží paniččina spolužačka. Ještě jsme sice neveděla proč, ale šli jsme s ní. Do šli jsme do paneláku a když otevřevřela dveře, vykoukl na nás za chvíli cosi malého. On to byl pejsek. Dvouapůlměsíční štěňátko Ridgebacka. Hned mi to bylo jasný, bude se dělat nějaká lumpárna a tak jsme tedy raděj si šli zablbnout na louku, tedy řeknu vám, maj tam strašnou zimu. Brrr..... Za chvilku se Buddymu (což je mimochodem zmiňovaný ridgeback) nechtělo, tak jsem šli raděj zpátky domů. Paničky si šli dát čaj, Buddy šel spát a já???? já jsem chtěla něco podnikat.... Nejdříve jsem našla a přivlastnila si plyšáčka, který nebyl určen k hraní, vybufetovala jsem tašky se suchým chlebem, polila jsem čajem ubrus na stole, ale i přes nemotorné (podle mě ladné pohyby) kolem asi 1,5 m vysokých váz, poliček plných sošek, se už nic nestalo. . .

  • 9. 12. 2007

Jak tak koukám na poslední datum aktualizace, tak paničky ten deníček pěkně šidí... Ve čtvrtek jsem s velkou slávou oslavila svoje první narozeniny, teda oslava byla až v pátek. Pozvala jsem Káiu s paničkou Marťou, Becky a Alču a  taky Jessynku s Terkou. Panička se činila, už ve čtvrtek nachystala tvarohovo-piškotový dort, psí jednohubky a taky nějaké to občerstvení pro lidské gratulanty. Musím říct, že jsem asi dost oblíbená, protože tolik dárků jsem nečekala. Dostala jsem spoustu dobrůtek jako prasečí ouško, psí klobásky, pak taky uzlíky, balónek na šňůrce, gumový nanuk a kousadlo. Však se můžete mrknout na fotky. S holkama jsme se pak ještě náležitě vyběhaly na zahradě. Vzhledem k typickému předvánočnímu počasí, jsem musela po návratu domů podstoupit odbahňovací kůru (což je opět zdokumentováno).

Jinak další velkou změnou je to, že jsem na cvičáku postoupila z kategorie "zelenáči" do kategorie "kadeti". Docela mě to potěšilo, já se přeci už dávno necítím jako zelenáč, navíc nemám zelenou barvu ráda. Další novinkou je, že budeme chodit na cvičák i v pondělí, prý budeme s paničkou a taky s Jessynkou zkoušet nějakou záchranařinu, či jak se to jemnuje. Asi kvůli tomu, že mám ten krásný záchranářsky zbarvený obleček.

 

LISTOPAD 2007

  • 15. 11. 2007

Panička to tento týden ve škole zapíchla o trošku dřív, asi aby se mi mohla náležitě věnovat. Dneska mě čekala procházka, hned jak jsem se skoro vyspala, jsme vyrazily, to skoro = při ranním čůrání jsem zjistila, že teplotní a povětrnostní podmínky nejsou až zas tak pžíznivé, takže jsem se rozhodla celý den pospávat, to mi ale nějak nevyšlo. Vzaly jsme to přes cvičák, ale nikdo tam nebyl, takže by to byla stejně nuda, takže šup na louku k lesu.

Panička chtěla prozkoumat terén, protože prý bude potřebovat pár větviček na adventní výzdobu. Taky s sebou vzala foťák, tak se můžete podívat, jak se mi líbilo ve sněhu. Lítala sem, skákala, žrala sníh, prostě bezva zimní radovánky. Zpátky jsme to vzaly přes poldry. Což byl asi zásadní problém, nikdo mi totiž neřekl, že je v zimě voda studená  a že ten škraloup na ní nic nevydrží. Hádáte dobře - pěkně jsem se vykoupala, i v bezvadném oblečku. Ten se krásně nafoukl, takže jsem vypadala jako potápějící se vzducholoď. Paničky mě dostala ven a sundala mokrý obleček - jen pro informaci, až mi zase někdo řekne, že vypadám jako z pobřěžní hlídky, tak ho kousnu, od teďka budu maximálně horský záchranář, žádnou vodu už nechci ani vidět! A pádily jsme domů, já se klepala jako ratlík, celou cestu jsem šla maximálně po třech končetinách, abych se zbytečně nedotýkala toho zmrzlého chodníku. A doma jsme musela nejdřív do vany, aby ze mě opadalo to bahno a pak šup do pelíšku. Do deky a před topení, tam je mi nejlíp. Asi zahajuji zimní spánek...

  • 11. 11. 2007

V úterý napadl první sníh, ale moc dlouho nevydržel, a to ze dvou důvodů - za prvé bylo teplo a za druhé jsem zbytek, co neroztál, pěkně zkonzumovala. V pátek jsem byla na cvičáku s Káiou, pak přišla i Becky. Panička měla po dleší době s sebou foťák, tak se můžete mrknout, jak nám to s Káiou sluší v oblečkách. Pořádně sme se vylítaly, mě se podařilo pořádně zašpinit Kaiřin obleček, no její panička Marťa z toho měla fakt obrovskou radost. No a dnes byl už zase tradiční cvičák, se všemi, co tam mají být. Trénovali jsme poslušnost, přivolání, aport a pak obranu. Ta vypadala tak, že my - tj. všechna štěňata a jim podobní (tj. já) jsme byli v kruhu a figurant se snažil si s námi trošku pohrát. U některých se mu to docela dařilo, ale u mě vyhrál SNÍH. Začal padat a já z toho byla celá na větvi, takže jsem byla docela neukázněná:-) Ale dostala jsem ještě jednu šanci, tentokrát jsme šli poprvé vyzkoušet revíry s figurantem. A tentokrát byla na větvi panička ze mě, protože sem štěkala - na peška, kterýho měl figurant v ruce. I když bylo špatný počasí, tak jsem měla jednu z nejlepších obran. Ještě k tomu špatnýmu počasí - jsme nadšená, že mám obleček, nejen že mi sluší, ale je hlavně fukční.

Na závěr bych chtěla dodat k tomu Mistrovství ČR stopařů - náš pan "vedoucí cvičitel" se svojí ovčandou Ambrou umístili na druhém místě a postupují na Mistrovství světa stopařů, které se letos koná na Slovensku

  • 3. 11. 2007

Včera jsem byla na bezva procházce, nejdřív jsme se stavili za Jessynkou, musím na ní naprášit, že jsem si ji trošku předělala k obrazu svému, protože ji už taky občas chytá hrací nálada, dokonce mě sem tam i provokuje, což u ní moc zvykem nebývá. Ale to jenom dobře, potřebuju nějakýho blázna k sobě. Pak jsme to vzali přes poldry, kde jsem testovala kvalitu a teplotu zdejší vody, no na koupání to  není, takže tam příště už asi nepolezu. Zaházeli jsme si talířem, to mě děsně baví, taky jsme prozkoumali zdejší louky, protože se na nich prý vyskytují bezva myší úlovky, takže jsem si i zahrabala. Zítra mě po dlouhé době čeká klidná neděle - nejdeme bohužel na cvičák, protože náš cvičák pořádá Mistrovství ČR stopařů.

Mimochodem jsem se zapomněla pochlubit, co jsem se naučila (samozřejmě k velké nevůli všech páníků). Naučila jsem se utíkat ze zvého příbytku. Otevřu si tlapkou vrátka (což doma nechápou, protože je občas nemůžou otevřít ani oni), pak jedním skokem zdolám dveře z kotelny a dalším dveře do kuchyně.... Tím pádem jsem tak, kde jsem být chtěla. Otestuju všechny postele a v jedné obvykle usínám... Nedokážete si představit ty obličeje páníků po návratu z práce nebo ze školy, když stojím na parapetu a "mávám" na ně z okna. Strašně se divili, že jsem nic nezničila, jen jsem převrhla vyžehlené prádlo a vylila do něj vodu ze žehličky, ale to stává i v lepších rodinách, ne?! Jsem hotový Houdini, asi se tím začmu živit - MAILA - úniky z uzavřených prostor

 

ŘÍJEN 2007

  • 26. 10. 2007 

Nějak dlouho jsme nic moc nezapisovali, takže to vezmu zběžně, doufám, že na nic nezapomenu:

  1. novinka největší - hárání (11. 10. 2007 - 24. 10. 2007): Snášela jsem ho vcelku dobře, dokonce jsem si zvykla i na fajn hárací kalhotky, jen na cvičáku jsem z toho byla ve špatném rozpoložení, to víte nálady postihnou i fenky.
  2. Dostala jsem dopředu obleček, měl být k sice k narozeninám, ale paničky to nějak nevydržely. Je nádherně červenej, v šeru vypadá docela dost "záchranářsky"
  3. Podzimní zkoušky na našem cvičáku jsou přeloženy na jaro, takže je tady reálná šance, že se tam pokusíme o ZZO.
  4. Další novinka souvisí taky se cvičákem a to, že chodíme už i v týdnu a paničce hezky vyběhávám revíry (samozřejmě že ne ještě dokonale, ale na můj věk je to dobrý).
  5. Jo a taky zalehávám na stopě předměty.
  6. No a jako poslední bych uvedla, že jsem se podílela na podzimních pracech na zahrádce - viz inzerát v aktualitách
  • 8. 10. 2007

Včera jsme měli velice neobvyklou neděli, nebyly jsme na cvičáku jako vždy, ale tentokrát jsme jeli všechny štěňátka a dorostenci do Šumperka, když jsme přijeli do Šumperka, tak tam na nás čekala ještě moje kámoška Kaira,která se k nám přidala, po nudné jízdě vlakem jsme si šli zablbnout do parku, kde jsme chodili kolem kašny a po tom nás postupně uvázali na Hlavní třídě k lampám.Po hlavní třídě došli až k radnici, odkud jsme se vraceli zase jinou cestou zpátky na nádraží, ve městě bylo strašně moc ptáků, prý to byli holuby, a tak mě panička jakožto lovce dovedla k nim blíž (asi na metr), to bylo strašné, já za nima nesměla utíkat a musela jsem poslouchat paničku, ale poslouchala jsem ji (kupodivu). Před odjezdem si naši páničkové dali zmrzlinu, já jsem koštovala paniččinu citrónovou, mňam...a pak jsme jeli domů. Jelikož já s Kairou jsme toho pořád neměli dost vzaly nás paničky ještě na louku za cvičák, kde jsme chvíli lítali, Já jen doufám, že takový výtel ještě někdy podniknem.

ZÁŘÍ 2007

  • 29. 9. 2007

Dneska jsme se s paničkou zúčástnili olomoucké Voříškiády v kategorii Pes bez PP.Nejdřív jsem ale nevěděla, která bije, když jsme celá rodina v šest hodin ráno odjížděli pryč. Ale když jsme přijeli na místo a já uviděla všechny ty lidi a hlavně pejsky, tak mi to bylo jasné, budu se předvádět. Nejdříve jsem soutěžila o nejhezčího psa svého plemena a kategorie FCI, tam jsem získala zlatou medaily, po krátké pauze jsme se šli předvádět znovu, tentokrát o nejhezčího psa bez PP, tam soutěžilo celkem 23 pelsků, z nichž postupovalo 10 do dalšího kola. Nakonec jsme v výhraly 3. místo v kategorii Pes bez PP, já jsem vyhrála bronzový pohár, igelitku s dobrůtkama a granulky. Panička říkala, že to je úspěch skončit třetí, protože pejsků bez PP tam bylo celkem 44 a já byla třetí. Díky tomu, že jsem se dobře umístila, tak jsme postoupily do soutěže o nejhezčího psa celé výstavy, kde se hodnotilo pouze 1. místo a tam už jsme se neumístili, ale to nevadí, protože i tak patřím mezi osm nejhezčích pejsků z celé výstavy, kde jich je 79. Paničce jsem udělala velkou radost, protože jsem chodila krásně u nohy a krásně klusala, přece před takovým velkým obecenstvem se musím pořádně předvíst, dokonce jsem se skamarádila s několika pejskama a dokonce i se šedivým kolegou - Výmarským ohařem. O přestávce tam ukazovali psí sporty, Agility, Psí spřežení a Freestyle Frisbee Dog. Všechno to bylo super, pejsci byli strašně šikovní. A mě paničky koupily za odměnu pravý frisbee, který tam prodávali, prý si ho zasloužím. Celou cestu domů jsem prospala a když jsme přijeli domů, tak jsem si lehla na gauč a spala až do večera, takže jsem paničce zkazila plány, že vyzkoušíme frisbee.

  • 27. 9. 2007

Včera jsme byly domluvený, že půjdem s Káiou na cvičák se ,,trochu" vyřádit. Já jsem neustále lítala kolem Kairy, ale ta na mě koukala jako kdybych byla nějaký indyvidum, což určitě nejsem :-D.Občas se přidala a lítala se mnou, ale většinu času jsme strávily v přístřešku, kdy jsme se pořád ,,objímaly a pusinkovaly". Když jsme už šli domů, tak si panička myslela, že už budu spát, ale to se šíleně spletla, doma jsem ještě stihla stropit pořádný povyk kvůli dvou ořechům, které zapadly za topení.

  • 23. 9. 2007

Dnešek jsme si s paničkou opravdu užily. Nejdřív jsme musely na cvičák přijít přesně na 8 hodin. sice jsem nejdřív nevěděla proč, ale jakmile jsme celá skupina vyrazili směrem na louku,bylo mi to jasný - jde se na stopu. Jakmile dočmuchala Kaira a Jessy, tak jsme šli my, abychom ukázaly, jak to dělá pořádná vizslí dáma, podle mě se mi to docela povedlo a panička mě taky chválila, takže sme to zvládly skvěle.

Když jsme se vrátili ze stopy tak následovalo zase řádění pejsků, takže jsem si opět přišla na své. Když jsme se trochu vyřádily, tak jsme šli dělat poslušnost, což mě moc nebaví, protože musím strašně dlouho sedět na místě, což je nuda, ale když se můžu předvádět, jak umím sednout, lehnout a takový ty kravinky, tak to už mě baví. Po cvičáku jsem přišla domů a hned jsem spala, ani jsem neudržela oči, abych mohla vyžebrat kousek z nedělního oběda. Dneska navíc vyšlo moc krásné počasí a ještě je první podzimní den, tak panička nafotila prý velice hezké fotky.

Navečer jsme se šli projít na pole, a v dáli bylo vidět cosi obrovského barevného, co se strašně rychle nafukovalo, a zachvíli to vzlétlo, prý se to jmenuje horkovzdušný balón. Teda řeknu Vám, něco tak divného jsem pěkně dlouho neviděla.

  • 17. 9. 2007

Včera jsem jako každou neděli byla na cvičáku, jak už jsem psala, je tam strašně moc nových pejsků úměrných mému věku, takže jsem ve svém živlu, aspoň mám koho pokoušet a s kým si hrát. I když je pravda, že tam ze mě mají občas všichni srandu, že jsem nezmar a mám nějak moc energie. To se projevuje tak, že vyprovokuju divokou honičku, lítáme jako praštění a když jeden pejsek po druhým odpadne, já bych mohla ještě dvakrát tolik. Ale stejně je to bezva, na cvičáku mě to děsně baví. Zapomněla jsem podotknout, že mi panička vyrobila na kotec bezva cedulku s mojí fotkou a mým jménem, ale vzhledem k tomu, že jsem se při odložení v kotci krapet nudila (a navíc se mi nezdálo umístění cedulky, protože mi bránilo v romantickém výhledu na potok),  tak jsem ji sundala a schovala u sebe v kotci. Panička měla samozřejmě obrovskou radost. Příští týden nás čeká stopa, budeme s paničkou předvádět, jak se to dělá (to že jsem hvězda, jsem už asi říkala, že?!? ), tak se těším.

Odpoledne jsme jeli na výlet autem, prý abych si zvykla, že pojedeme do té Olomouce na výstavu (pokud teda nezačnu hárat), což je trošku dál. Jeli jsme cíleně a to k babičce, měla narozeniny a svátek v jednom, tak si asi dokážete představit toho jídla. Mě se poštěstilo olíznout jenom jedno vajíčko na chlebíčku a větší množství krému z dortu. Jinak jsem byla ochuzena. Ale musím říct, že to paničky měly dobře naplánovaný, byla jsem utahaná (i když toto slovo nerada používám) a skoro celou návštěvu proležela a prospala.

  • 13. 9. 2007

Zrovinka včera se mě paničky pokusily fyzicky i duševně zlikvidovat. Hned na začátek mě nechaly doma samotnou, byla to strašná nuda, tak jsem se pokusila udělat z lina puzzle - a že se mě to náramně povedlo. Pak jsem jela autem do města, tolik lidí, to vám teda povím, byla jsem z toho celá pryč, byla jsem unavená z toho neustáleho očuchávání a olizování každého a všeho kolem. A po návratu na mě čekalo další překvapení - panička si nasadila na záda "cvičákový batoh" a šlo se cvičit. S kámoškou Jessynkou nám to šlo jedna báseň. Mimochodem: dneska má Jessynka 4. narozeniny, takže VŠECHNO NEJLEPŠÍ!

A to jsem myslela, že včerejšek končí, že si budu moct v klidu lehnout na gauč a spát. Ale ono nic. Šli jsme k Becky domů, slavila totiž narozky, jak jsem zjistila. Teda můžu říct, že nelituju - takovej bájo dort, to se jen tak nevidí, doslova jsem ho shltla. Na oslavě byla ještě kámoška Kejsinka, půlroční bíglice. Byla ještě taková ustrašená, ale my si ji s Bekčou ještě vycvičíme. Becky dostala kupu dárků, hmm už se těším na svoje narozky. Já se domů přivalila jako velký přežraný soudek a usnula jako zabitá  

  • 7. 9. 2007

Tak včera mi bylo už 9 MĚSÍCŮ ! No, uteklo to řádně. Měla jsem v úmyslu to oslavit nějakou pořádnou procházkou, ale počasí se povedlo tak, že by člověk ani psa nevyhnal. Natož takové malé zrzavé roztomilé štěňátko jako já. Venku jsme byla jen ve chvílích nouze, kdy jsem už nemohla zdržet ehmmm, všask víte co. Takže jsem byla za trest protivná, kousala všechno, co mi přišlo pod čumák, aby věděli, že se nevyplácí mi kazit měcíčtiny.

Ale dneska se počasí vylepšilo, tak jsme na tu prochajdu přeci jen vyrazili. A pak jsme se stavili u jednoho "velkýho strejdy", u kterýho to tak strašně vonělo. Dostala jsem ochutnat masíčko, prý jako správný lovečák bych měla poznat jak chutná divočák... Povím vám, že granule se můžou jít zahrabat, mňam.

  • 4. 9. 2007

V neděli jsme byli po dvou týdnech na cvičáku a bylo to tam úplně boží, bylo tam strááášně moc malých a mladých pejků (3 bernští salašničtí psi, bígl, 2 Flat Coated retrívři a bearded kolie) a ještě samozřejmě ti, co si moc s námi hrát nemůžou. Všichni sme po cvičáku lítali a já nevěděla s kým se honit nejdřív, Pak nás všechny zavřeli do klecí, prý abychom si odpočinuli. Za chvilku si pro nás přišli a museli jsme s páníčky poslouchat rady a jak se máme chovat a jak nás vychovat. Taky jsem musela s paničkou ostatním pejskům předvést chůzi u nohy, a ono mi to kupodivu šlo, před takovým publikem. Ještě se mi podařil psí kus, na povel ,,ke mně" poslechnu vždy, tak mě panička musela pustit do davu hafanů a já měla na povel přiběhnout, jenže to bych tam nesměla zahlédnout druhou paničku, která právě přišla, a neletět za ní, ale nakonec se to paničce podařilo mě přivolat. V neděli bylo taky paničce od pana výcvikáře řečeno, že bychom mohli zkusit začít běhat revíry, což jsem do dneška nevěděla co je.

A tak jsme se dnes vydali s paničkou na cvičák, přivedla mě k takové modré pyramidě a řekla mi ,,Revír!", ukázala rukou na tu pyramidu a pyramidu se mnou oběhla, za to jsem byla stráášně pochválena, tak po pár oběhnutí mi došlo, že když panička řekne ,,Revír!" a ukáže na pyramidu, tak ji oběhnu a za to dostanu svýho peška. Už mi to začlo jít, ale panička řekla, že raději to necháme zase na jindy, abych nebyla unavená. Taky mě pustila na žebřík, vylezla jsem úplně na poslední šprušli, ale pak se ze mě stala poseroutka a já si na žebřík lehla a čekala jsem až si pro mě panička vyleze, ale to bylo určitě už únavou, jinak teda poseroutka nejsem!

 

SRPEN 2007

  • 31. 8. 2007

Včera jsem byla venku s Káiou, což je kámoška ze cvičáku. Vyrazili jsme prozkoumávat louky a pole v okolí, ale trošku se to zvrtlo a jen jsme lítali jako splašený. Při této běhací akci jsme na jazyk posbírali spoustu vzorků travin:-) Skoro u mých oblíbených poldrů se Káia rozhodla oživit barvu srsti a vyválela  se v bahně. Všichni se tomu ohromně smáli, ale moje paničky jen trnuly, kdy to napadne mě. Překvapila jsem a chovala se kupodivu vychovaně a podobnému dovádění se vyhnula, no možná příště. Však se můžete mrknout na fotky. Pak se nedalo nic dělat a musely jsme s Káiou do vody, já samozřejmě s donucením. Páníci nám házeli klacíky a Káia se ukázala jako pořádný stratég, zatímco já se hnala jako utržená, Káia hezky počkala až budu u břehu a pak mi ho sebrala. Samozřejmě jsme na ni trošku vyjela, to mi nikdo dělat teda nebude. Byla to fajn prochajda, ještě bych se měla veřejně omluvit Martě - za ty podražený nohy, však to znáte, brždění mi občas dělá problémy.

Musím se ještě pochlubit s jednou věcí, večer si dvounožsi dělali večeři, jakýsi žlutý tyčinky z brambor a bez přemýšlení je nechali moc blízko okraji linky. Ochutnala jsem a neodolala, skoro všechny jsem je (ještě horké) sežrala. Aspoň mi k nim mohli dát tatarku. Samozřejmě se vztekali a nadávali, tak jsem se rozhodla, že jim udělám radost a hezky jsem jim je všechny vrátila, kam jinam než na koberec. POUČENÍ : nežerte horké hranolky, bude vám blbě...

  • 27. 8. 2007

Nebudu chodit kolem kolem horké kaše... Už od čtvrtka mě trápí nějaké potíže...tedy zvracím. Paničky a veterinář si sice myslí, že jsem něco špatného sežrala, ale důvod je jiný. Ale bude to naše tajemství. Viděla jsem v televizi chrty a zamilovala se. Chci být taky taková hubená a rychlá jako jsou oni. Paničky mi říkají, že se tomu odborně říká bulimie, no fuj. Ve výčtu míst, kde jsem se stačila pozvracet, bych zmínila paniččiny nohy, postel, gauč, několikrát koberec. Ale je poznat, že jsem pravá vižlice, nikdo by na mě nepoznal, že jsem nemocná, vyklopím rýži s kuřátkem a můžu lítat zase dál, to by paničky určo nezvládly.

Dneska je mi ale líp, dnes se to zvládlo bez zvracení, prý jsem šikulka a za odměnu mi pravděpodobně příjde zítra dárek od Fufíků. Aspoň mají paničky důvod mi ho dát. Pak se vyfotím a ukážu, jak mi bude sedět. I když ještě jsem se nesetkala s tím, že by mi něco neslušelo. I když paničky říkají, že jak mi teď lezou ty žebra, že to není zrovna ono, ale povím vám, že to vyvolává soucit kolemjdoucích....

Vzhledem k mým nevolnostem jsem přišla v neděli o báječný cvičák. Prý tam bylo strašně moc nových štěňátek a já se nemohla seznamovat. Příští týden bych to ráda napravila... 

  • 22. 8. 2007

Takže co se událo nového? V neděli jsem měla velký den, negativem bylo, že jsem byla vytažena z pelechu už před šestou hodinou ranní, a vyrazili jsme s osazenstvem cvičáku na stopu. Čekala nás docela dlouhá cesta než jsme došli na místo určené. To však nebylo jediné překvápko. Další "zádrhel" byla stopa delší a starší než obvykle. Navíc jsem zvyklá na jistou míru intimity, ale teď tam bylo diváků až moc. Ale to bych nebyla já, abych všem vyrazila dech - tentokrát ne doslova... Šlo mi to výborně, až na pár chyb, jsem přece jen ještě začátečník.

Teď chodíme na stopu každý den, s Jessynkou, začaly jsme už dělat stopu ve tvaru oblouku a na konci si už musím lehnout. Zrovna včera se mi to podařilo, panička byla nadšená, ale neříkejte jí, že to bylo únavou

S Jessynkou na procházce jsem dostala rapla, což není nic nového, ale musím říct, že sprint na kilometr, to je moje disciplína. Lítala jsem jako smyslů zbavená, jak by řekla ona paní, co si mě spletla s ridgebackem, jako bych měla vzteklinu. Rapl pokračoval i doma, kde jsem opět převracela sedačku, lítala skoro po zdi a k velké radosti paničky ji šlápla do úsměvu. Měla na tváři pěknou tlapičku. Kdyby se brali otisky k identifikaci pachatele, tak jsem jasná.

  • 17. 8. 2007

Dlouho jsme sem nepsali, takže se to budu snažit sesumírovat, doufám, že na něco nezapomenu:

  1. Probudil se ze mě lovec, k velké "radosti" paniček. Při pravidelné procházce mě panička pustila a co se mi nestalo... Zavětřila sem, vystavila sem a byla jsem v pr..... Aspoň tak to popisovala panička. Taky říkala, že viděla v křoví jen srnu a pak jen zrazavý blesk. No jo, jsem přeci jen lovecký pes.
  2. Chodíme skoro každý den na stopu, v neděli mě tottiž čeká velké předvedení před těmi pány ze cvičáku, o tom že zaperlím není pochyb
  3. Panička spolu s paničkou Becky nám náplánovaly na zahradě malou agiliti dráhu. Ona totiž žádná poblíž žádná není, tak si svépomocí pomohly. Takže jsme skákaly kruhy, prolízaly tunelem a přecházely lávku. Byla docela sranda, jen ta zahrada by mohla být delší.
  4. V úterý jsem byla zase zkoušet svoje plavecké umění. Byli jsme na přehradě Krásné, panička mě musela mít bohužel chvilku na vodítku, protože jsem jako správná krásná ohařka upoutávala kolem sebe pozornost všech psů, ale pak jsem už plavala a potápěla se sama. Další pud, který se ve mě probudil je pud záchranářský. Ten se projevil tak, že když kolem mě plaval pán, který se občas potopil, měla jsem snahu ho chytit a vytáhnout na břeh. Nevím, jak by se na to ale tvářil. Taky mě vyděsila nějaká plachetnice, ale byla taková menší a byl na ní jen jeden pán - prý se tomu říký windsurfing. No tak vám povím, že ten chlapík byl asi mizernej námořník, protože tu plachtu položil na vodu a já celá zmatená začala vystavovat. Zapomněla jsem ale, že jsem v hloubce a začala jsem pomalinku klesat. Fotky zde.
  5. Málem bych zapomněla dodat, že už nejsem nejmladší na cvičáku. Začal chodit čtyřměsíční flat coated retrívr Angelo, bíglice Keisy, německý ovčák Buzz. Můžete mrknout na fotky tady a tady. Když se k nám ještě přidá Káia, tak občas teče i krev- ale ta teče jen mě...

 

 

ČERVENEC 2007

  • 27. 7. 2007

Nějak dlouho se paničkám nedařilo aktualizovat deníček. Takže co je nového? V neděli jsem se poprvé viděla s další ohařkou Geminkou, na procházku s námi šla ještě setřice Adélka. Bylo to fajn, pořádně jsme se proběhly, vyčvachtaly. Doma jsem potom spořádala pořádnou porci granulí (na tom by samo o sobě nebylo nic divného), ale v poloze na břichu, byla jsem tak unavená, že se mi nechtělo ani stát. Taky sem dostala novou hračku, popravdě tu nejlepší, obranářského peška, byl to fakt kup, můžu se z něj zbláznit, pořád bych do něj kousala. Ve středu jsme byly na procházce s malinkým štěňátkem - je to flat coat retrívr Angelo. I přes to, že se mě bál, tak mě teda pořádně zřídil, mám šrám vedle šrámu. Budu ho muset zaučit do her beze zbraní:-) Dneska berou paničky ven kameru, tak se můžete těšit i na nějaké to home video. Pac a pusu a lumpárnám zdar - MAILA

  • 21. 7. 2007

Dnes byla zcela výjmečná situace, byly jsme totiž v sobotu na cvičáku, aby jsme se předvedli na stopě, šlo mi to skvěle, takže od příště už budu mít zase změnu, stopa bude zase o něco těžší a na ni jdeme zítra. Jinak byli na cvičáku ještě dva figuranti, a panička mi vzala moji hadru. Tu jsem si před tím pánem pořádně bránila, přece mu ji nedám, když je moje. Když jsme odcházeli domů, tak jsme šli kolem takové velké hromady, která byla plná hraček, ale pro velký psi, byly tam takový velký návleky na ruku a já šlo kolem peška a chtěla jsem si ho odnýst domů, ale to se asi pánovi figurantovi nelíbilo, tak mi ji chtěl vzít, ale vždyť jsem si ji našla já! Tak do peška jsem se zakousla a nechtěla jsem pustit, takže jsme udělaly pokrok i v obranách. Doufám, že zítra si budeme s pánem hrát znovu.

  • 16. 7. 2007

Tak mám zase nového kamaráda, ale prvního, který je mladší než já, jsou mu teprve 3 měsíce. Ze začátku se mě trochu bál, ale pak, jak se rozkoukal, tak už si na mě taky dovoloval. A jinak chodíme skoro každé ráno na stopu, protože později je strašný horko, jenom ležím a válím se doma. A taky jste si už určitě všimli, že mi panička předělala stránky.

  • 7. 7. 2007 

Tak mám za sebou výlet do Pardubic. Vyjely jsme s paničkama v pátek ráno, na mě teda poněkud brzo, musela jsem vstávat o čtvrt na sedm, to je horší než na cvičák, ale to byla snad jedna z mála negativních chvilek. Čekala nás cesta vlakem nejprve do Zábřeha a pak do Pardubic, paničky z toho byly značně nervózní, jak se budu chovat a tak, ale já samozřejmě nezklamala. Byla jsem ta nejhodnější a nejposlušnější. V Pardubicích jsem šla nejprve omrknout nový "domov", pak následoval krátký spánek no a pak... SÁRA a její panička Zdenča. Pořádně jsme se vyblbly, to vám teda povím, Sáru jsem provokovala (jak mám ve zvyku) a vysloužila jsem si za to kousanec do ucha, prý budu mít aspoň dírku na piercing, jinde se za to platí a já to mám zadara. Kreveta tekla, ale mně to teda vůbec nevadilo a blbla jsem dál, mám přece ještě druhý ucho, ne?!? No po procházce jsem byla pořádně unavená, z čehož měly paničky neopakovatelnou radost, prý že aspoň nebudu v paneláku zlobit. Spala jsem, až na pár zaštěknutí (v tom paneláku je oparvdu slyšet úplně všechno), do půl paté, což je čas mé ranní toalety. Prostě vzorná vižlinka.No a dneska? To jsem byla snad v největším zverimexu, co jsem kdy viděla. A dokonce jsem mohla dovnitř. Paničky mi zkoušely postroje, ale budu muset počkat až přestanu růst. Ale neodešly jsme s prázdnou, vyžebrala jsem si létající talíř do vody, cestovní napaječku, obojek na cvičák (po tom jsem ale vůbec netoužila) a spoustu dobrot. Mmě se ten výlet docela vyplatil, asi to možná bylo tím, že jsem včera měla 7 měsíců. No a cesta zpátky? Z té jsem moc neměla, protože paní průvodčí nám našla prázdné kupé a já se mohla pořádně rozvalit a trošku jsem chrupkala. Tak se mrkněte na fotky.

  • 1. 7. 2007 

Dneska jsme byly s paničkou na cvičáku, nikdo tam skoro nebyl, takže jsme si to pořádně užily. Já jsem poslouchala jak hodinky. Nejdříve jsem musela chodit u nohy, bléé...  a pak jsem skákala přes překážku a lezla po kladině, což mě stráášně baví. Ale to nejlepší, POPRVÉ jsem byla čmuchat a zvládla jsem to bravurně, po kraátkém odpočinku jsem si šla pohrát zase s tím pánem na hraní, myslím že mu říkají figurant. To mi taky šlo.

ČERVEN 2007

  • 30. 6. 2007  

Dneska jsme byly s paničkou na pořádným výletě. Nejdříve jsme jeli autobusem do Šumperka, kde jsme si chvíli pohráli v parku a potom jsme jeli docela dlouho zase autobusem do takové malé vesničky, nad kterou čněla obrovská zřícenina hradu. Tak jsme šli na hrad. Já jsem prolezla v hradu kde jakou díru. Bylo to super, při cestě z hradu jsme šli lesem a po louce, kde mi páníci házeli klacík, takže mě dost utahali. Když jsme došli zpět do vesničky, tak se šli páníci občerstvit a chvíli jsme se koukali na plno lidí, jak kopou do balónu. Akorát mi pořád nebylo jasné, že doma můžu do balónu kousat a tady ne. Nakonec jsme jeli zpátky autem a já byla tak utahaná, že jsem spala jak zabitá

  • 24. 6. 2007

Takže co se událo nového? v úterý 19. června mě vzala panička poprvé autobusem. A taky jsem si u ní pořádně šplhla. Do autobusu jsem se přiřítila, že se pan řidič jenom smál, ale pak jsem si sedla na zem a seděla celou cestu. Jediný mínus pro mě bylo to, že jsem musela mít náhubek. Když jsme přijeli do Šumperka, všude bylo strašně moc lidí, aut a prostě všeho, co se u nás doma vidívá v malém množství. V Šumperku na nás čekal druhá panička, a pak jsme všichni šli do parku, abych se mohla vyvenčit a pak jsme se prošli po hlavní třídě, kde bylo taky hodně dvounožců. Nakonec jsme jeli domů vlakem, prý abych si to zkusila jet autobusem a i vlakem. Jinak jsme dnes byli zase na cvičáku a jsem úplně K.O.. Dnes celý den polehávám a nic se mi nechce dělat.

  

  •  14. 6. 2007    

Nějak jsem to tady zanedbávala... Ale ono se zas toho tolik nestalo. Chodím ven s mojí kamarádkou Becky, dá se říct, že teď dost pravidelně, tak se vždycky vyblbneme jako štěňata. No vlastně my štěňata ještě jsme, tak je to vlastně v pořádku. Tak třeba včera - byly jsme s paničkou a Becky a její paničkou na poli. Musím podotknout, že bylo po dešti, tak si asi dokážete, co to bahno s námi provedlo. Tak nejdřív jsem paničku naštvala tím, že jsem prometla všechny kaluže a bahnové lázně, které jsem potkala. No a pak jsem si zahrála na loveckého psa a dělala, že jsem zachytila stopu (nebo jak se tomu říká) a asi 10 minut křižovala pole s kukuřicí. Panička nějak opustila všechny výcvikové rady a hnala se mě dohnat a mezitím na mě pořád řvala. No chápete to? Já bych se přeci vrátila. Pak mě doma čekala sprcha a koupání a paničku následné drhnutí zabahněné vany. Ale jen tak mezi námi - taky nevypadala zrovna nejlíp.

  •  7. 6. 2007

Tak mám za sebou půl roku života a musím uznat, že to docela ušlo, ne kecám, jsem nadmíru spokojená. Na fotkách se můžete podívat, co jsem všechno dostala k půlročtinám... Pelíšek jste už určitě viděli, pak taky gumovou kachničku a spoustu dobrot.

Jinak dneska jsem byla s paničkou na procházce  při ní museli trpělivě vysvětlovat, že "ten zrzavej pes, co tady po vesnici pořád utíká, na kterýho si majitelé nedávají pozor a kterej má určitě nějakou chorobu typu mor nebo vzteklina" není náš. Pro vysvětlenou - čistě náhodou jsme potkali na polderech ridgebacka a tak je starší populace celkem slušně zmatená. Samozřejmě chápeme, že se každej v psech neorientuje, ale přece rozeznám aspoň velikost.

  •  5. 6. 2007    

Zdravím Vás moji psí a lidští kamarádi. Tak co se událo nového? Tak za prvé se musím pochválit, víte za tu skorosežranou košili, panička ty státnice zvládla i bez ní. Jinak mám za sebou návštěvu veterináře, byla jsem přeočkována proti borelióze, taky mi byly koupeny nové granule, ty starý mi totiž přestaly nějak vonět. Taky mi páníčci konečně pořídili protiklíšťový obojek. Opravdu se na mě klíšťata lepila neskutečným tempem, tak už to snad bude dobrý. Jo a na fotkách si můžete prohlídnout můj nový pelíšek. Prý jsem už moc velká, abych spala v posteli, no věřili byste tomu? Sice si v něm občas zdřímnu, ale stejně pořád zkouším dostat se do postele a docela se mi to daří...

 

 

KVĚTEN 2007

  • 30 5. 2007    

Konečně jsme přidali fotky ze cvičáku, tak se můžete kouknout. Dneska jsem byla venku s Becky, trošku jsme si zablbly, a taky mě pozvala ne véču (=večeři), to je co? Pošmákla jsem si, to víte, vypadala jsem, jako by mě doma trápili hlady. No a taky se zde musím veřejně omluvit paničce za roztrhanou košili, kterou si chtěla vzít na státnice. Ale neslušela jí, tak jsem ji aspon zachránila před veřejnou ostudou. No ale asi to moc nepochopila...

 

  • 25. 5. 2007    

 

Tak mám za sebou svojí první velkou procházku s kamarádkou Becky a její paničkou Alčou. A musím říct, že jsem konečně našla někoho, kdo mi v lumpárnách stačí a za chvilku po mně nevrčí... Tímto bych se chtěla omluvit Fufíkům,že je nezapočítávám,  protože na jejich zlobení, lítání a všemožné kraviny ještě nemám. Prostě je ta bíglice moje krevní skupina.Už brzy se budou stěhovat, tak je budu mít kousek od domu. Pěkně jsme se společně utahaly, jooo a taky zaplavaly. Už to vážně umím, už jdu i do hloubky, kde nemůžu podvádět a chodit po dně. Mrkněte na fotky, jak mi to jde. Jo a dneska jdeme zase, tak se máte na co těšit

 

  • 23. 5. 2007    

Moc Vám všem děkuji za projevené bolestné, asi to opravdu zabralo, protože tlapka se hojí zázračnou rychlostí. Drápek se mi pomalu klube na svět, tak to vypadá, že bych mohla jít v neděli na cvičák, už jsem to tam dlouho zanedbávala, musím jim tam přeci ukázat, kdo je nejlepší. Jedním z mála negativ (kromě té bolesti) je to, že s paničkama šidíme procházky, prý aby si nožička odpočinula. Ale ony se pravděpodobně nevšimly, že já byla čupr už pár hodin po vytrhnutí drápku. Ještě bych touto cestou chtěla poděkovat hodnému panu veterináři - Markovi Minářovi- který mě tak ochotně zbavil mého trápení.

  • 20. 5. 2007    

Tak zase po dlouhé době píši do deníčku, teď na to nebyl nějak čas, protože chodíme pořád ven. Na cvičáku mě to jde jedna báseň, dokonce už ani v kotci neštěkám, což je velký pokrok . Dnes jsem se zase ulila z cvičáku, protože včera na procházce jsem si strhla celý drápek, a náš pan soused a zárověň můj doktor mi ho musel celý vytrhnout, držela mě celá rodina, strašně to bolelo  a teklo strašné krve, ale teďka už to je dobrý, akorát musím nosit takovou ponožku.

                                                  

  • 4. 5. 2007

Včera jsem byla u pana doktora, zase na píchanci. Prý, že když pořád chodím do lesa a na louky a pole, tak aby mě ty malý přicucávací potvory něčím nenakazily. A dneska jsem jim udělala strašnou radost, vyplivla jsem z pusy takovou malou bílou ostrou věc a nesnědla jsem ji. Konečně můžu dát pod polštář zouzek pro Zoubkovou vílu.       A ještě když mě panička na zahradě cvičila, tak vyfotila príma fotky, tak se určitě mrkněte.

  • 2. 5. 2007

No dneska se toho moc nestalo, teda aspoň podle mě. Ale páníčci se na mě strašně zlobili, prý jsem  byla dneska neskutečně protivná! No jo i psi mají své dny, že jo?  Ale já myslím, že to docela zveličují. Byla jsem na procházce na poli, tam jsem si pohrála s motýlky (video panička dodá), no a odpolední procházka s kamarádkou Jessy taky stála za to. Hráli jsme na honěnou, jen škoda, že panička zapomněla foťák. Teď jsem si ale vzpomněla - umím novou věcičku! Jak tady byla Fufíkovic partička, tak mě Airinka naučila senza věc: slintám kudy chodím a běhám, nejlepší jsou sliny přec čumák a přes záda, a když jich je moc, tak doporučuji se utřít do nějaké nohavice poblíž stojícího dvounoháka. A pak rychleeee utíkat

 

 

 

 DUBEN 2007

  • 27. 4. 2007

Tak dneska jsem měla velkou návštěvu, přijela psí smečka!! Ze začátku jsem se trochu bála, když to začlo všechno vyskakovat z auta, ale zjistila jsem, že jsou všichni strašně hodní. Taky jsem poprvé viděla maďarského ohaře jinde než v zrcadle. Dokonce jsem se před nimi ukázala, že se nebojím vody. Psí smečka pořád kolem mě střeštěně lítala a já čekala jenom, kdy mě smetou . Doufám, že se s nimi ješttě někdy potkám, ale paničky mi slíbily, že tam za nimi pojedeme, tak uvidíme

  • 24. 4. 2007

Tak panička už pomalu přestává dobírat antibiotika, které si vysloüžila kvůli mně. A v pátek, teda doufám že to vyjde by za mnou měla přijet celá psí smečka. Už se moc těším, co mě naučí za triky, jak dovést mé páníčky k šílenství

  • 20. 4. 2007

Musím se k něčemu přiznat. Panička už týden chodí k doktorovi, potom, co se její prst náhle objevil v mé pusince a já jako čirou náhodou zkousla. Teklo krve jako při zabíjačce, ale už je to snad dobrý. Měla bych si dávat pozor, ale ono jak mi teďka rostou ty zoubky, tak mě to tak bolí a ty jejich krásně měkoučký packy jsou tak fajn na kousání. Už jsem si vysloužila přezdívku "Piraňa". Prý až se bude točit pokračování toho slavnýho filmu, tak mě dohodí režisérovi. Budu se asi muset trošku krotit. Jinak jsem včera při večerní čůrací pauze našla velice zvláštní zvíře. Nevím jak se jmenuje, ale má velice specifické ochlupení. Když jsem k němu čuchla, abych zjistila, jestli se dá ochutnat, tak se stočil do klubíčka. A potom ta podivná srst - píchal, ale strašně... No potom panička zavelela domů a já nestačila zjistit, co to bylo zač

  • 18. 4. 2007

Dneska se nám při procházce zase potvrdilo, že Mája nechává své lovecké pudy někde doma. Podařilo se nám vyplašit zajíce, ale Mája si jich opět nevšimla...a to vyběhli těsně před ní. Nevíme jestli nám ukazuje, že má přeci daleko na víc, než prohánět nějakou chlupatou zvěř nebo raději dělá, že nic nevidí.

  • 17. 4. 2007

Co je u mne nového? Stává se ze mě vodní živel. Dnes jsme se vydaly na nedalekou přehradu Krásné. Cestou polem s řepkou asi 2 metry před námi vyběhla srnka a já jsem se málem pobobkovala paničce na nohu, jak jsem se lekla. Jakmile jsme došli na přehradu, ihned jsem šla zkusit teplotu vody a po prvním otestováním jsem zjistila, že je to přesně to, co potřebuji. Lítala jsem vodou sem a tam, lovila míček a chvilinku jsem i plavala. Už se těším až pujdem zase.

Vaše malá mořská víla Maila

  • 10. 4. 2007

Dnes se ve mně poprvé projevily lovecké pudy , při procházce po louce, jsem začala vrčet a štěkat na les. Panička se divila, proč tak štěkám, ale když se pořádně zahleděla, uviděla nějaké tmavé zvíře. Panička hnedka zpanikařila a musely jsme utéct pryč...

  • 8. 4. 2007

Takže dneska jsem byla poprvé na cvičáku, jakmile jsme tam přišli hned mě zavřeli do takové boudy, že prý panička potřebuje se cvičitelé cosi vypsat. Pak mě pustila a já musela chodit s paničkou mezi velikýýými psi, prý abych si zvykla, dokonce jsem si po dlouhé době hrála s někým, kdo je skoro stejně starý. Když jsme se vrátili domů, byla jsem tak utahaná, že jsem celé dopoledne spala, tak si panička mohla udělat čas a aktualizaci. Už se těším na příští neděli.

  • 6. 4. 2007

Ať hlídají páničci zuby, seč mohou, tak se jim zase nepodařilo zachytit ani jeden úlovek a že jich bylo, už mi chybí všechny přední. Ale musím Vám říct, že je to bolest, musím chtě nechtě kousat, co se mi dostane pod tlapky. A je mi celkem jedno co to je - boty, provázek, klacky,paličku na maso, no a nesmím opemenout klasiku - ruce.

  • 1. 4. 2007

Tak dneska máme APRÍLA... A já se vám musím s něčím pochlubit. Už mi vypadly dva zoubky. Páníčci se je sice snaží hlídat, ale nějak se nedaří, zatím se mi je podařilo vždycky spolknout, ale mám slíbeno, že pokud nějaký tesáček ušetřím výletu zažívacím traktem, tak dostanu od Zoubkové Víly odměnu. Tak se budu snažit. Jinak se snažím přemluvit páníčky, aby aktualizovali fotky, ale když je tak krásně, tak jsme pořád venku, není čas. Ale  já je k tomu dokopu, nebojte, musíte být přeci v obraze, jak rostu. Mimochodem za týden mám premiéru na cvičáku.

 

 

BŘEZEN 2007

  • 25. 3. 2007

Dneska jsem byla na dvou velkých procházkách. Ráno jsem byla na poli a páničci se divili, že jako loveckej pes nevnímám žádné zajíce ani srnky, které provokativně chodily kolem mě:-). No a pak druhý průšvih. Šli jsme kolem potoka a byla tam vysoká tráva, tak jsem machrovala, machrovala až jsem tam celá zahučela... Ale vzhledem k tomu, že bylo teplo, tak mi to ani moc nevadilo. Nakonec vodu mám ráda, strašně ráda se koupu, lítám kalužema, tak proč ne potok...

  • 23. 3. 2007

Tak ode dneška jsem už velká holka. A ptáte se proč? Mám za sebou poslední očkování a za 3 týdny huráááá na cvičák. Zatím říkám hurá, ale kdo ví, jak se mi tam bude líbit. Jinak u pana veterináře se tvářím jako statečná holka, vůbec se nebojím, jen ten pudlík mě trošku vyděsil. Paní veterinářka mi řekla, že jsem děsný šídlo, že mě nemůže ani poslechnout srdíčko, jak to se mnou pořád mele:-)

  • 10. 3. 2007

Tak mi sem panička zese šoupla něco novýho. Dneska jsme šli na delší procházku. Šli jsme na nedalekou mohylu, počasí nám vyšlo a já se pořádně utahala, protože jsem pořád chtěla házet klacet, to mě baví, takže když jsem přišla domů, tak je jasné, že jsem okamžitě usla a až do večera jsem si hrála bez nějakého většího běhání.

  • 7.3.2007

Páníčci byli nějací líní aktualizovat. Ale já je omlouvám, protože jak teď začalo být hezky, tak trávíme spoustu času venku, na procházkách na louce, na poli i v lese. Pokaždé se nemůžu dočkat, dokonce jsem se naučila přinést vodítko nebo boty, aby pochopili, že se chci jít trošku proběhnout. Jinak nic nového asi není, pořád bojuji za své místo u paničky v posteli a zatím se mi to daří, ale jak rostu, začíná mi, teda spíš nám být postel malá...

 

 

ÚNOR 2007

  • 20.2.2007

Dneska jsem byla zase se svojí kamarádkou Jessy venku, to byla ale sranda, ale ke konci procházky už Jessy se mnou neměla moc trpělivosti a já se ani nedivím, tak jako jsem trochu živější, jakmile jsem přišla domů, okamžitě jsme si šli s paničkou lehnout. Večer,když už jsem šla spinkat, samozřejmě do paniččiné postele, tak jsem usla a spala až do rána, poprvé jsem v noci paničku neotravovala s tím, že potřebuju čůrat...To jsem ale šikovná!!!

  •  19.2.2007

Dneska jsem jela k panu veterináři, protože páníčci mi kupovali strašně drahý granule, ale ve skutečnosti stály za prd a já se něco naběhala. Takže mi paní doktorka dala mooc dobrý granulky a zvážila si mě a mám už 8,2 kg, to je,co? a v pátek jedu na očkování, au au, doufám, že to nebude bolet

  • 16.2.2007

Tak dneska jsem byla podruhé sama doma. Popravdě to dopadlo krapánek lépe, už se nemuselo všechno prát, ale pro změnu jsem se proměnila v recyklační centrum... A vše, co mi přišlo do cesty, jsem rozmašírovala. No a pak jsem (celá zmožená) usnula paničce pod polštářem...

  • 15.2.2007

Dneska byl den ,,D". Dnešek to byl ale den, no hrůza a o tom, že páníčkové po několika ,,drobnějších" nehodách museli čistit koberec a že už perou třetí pračku s  dekama, ani nemluvě! Ale to se zlepší. Teda doufám, jenom to pro mě byl hrozný nezvyk.

  • 14.2.2007

Dnešek jsem si opravdu užila, když bylo tak krásně a teplo, panička se domluvila s její kamarádkou, že vezme svoji Jessynku a půjdeme všichni společně na procházku. Dokonce mi panička natolik věřila, že mě pustila z vodítka, já jsem ji nezklamala, pořád jsem běhala za Jessy, dokonce mě naučila, jak se hrabou díry . Když jsme přišly s paničkou domů, tak jsem byla dvakrát tak velká, protože jsem byla úplně celá obalená blátem, takže jsem se poprvé koupala ve vaně a bylo to príma, už se těším až zas budu špinavá

  • 13.2.2007

Tak Vás zase všechny zdravím, pac a pusu Vám všem. Musím se pochlubit, co jsem se k velké nelibosti svých páníčků naučila. Spinkám u nich v posteli, nejraději pěkně natáhlá a rozvalená, aby pro ně nezbylo moc místa... Oni mě ale vždycky šoupnou na kraj postele, do noh. Ale já na ně vyzrála, až usnou, tak se pomalilinku přemisťuji  nahoru, abych mohla ležet vedle nich... 

Jo, a ve čtvrtek budu poprvé sama doma, tak mi držte pěsti.

  • 10.2.2007

 Hurá, tak konečně mám kamarádku, je sice o něco starší než já, ale mě to nevadí, tak jenom doufám, že jí to taky vadit nebude. Už se těším až povyrostu, abych s ní mohla chodit blbout ven.

  • 7.2.2007

Do rána mě bolelo bříško, tak se se mnou panička asi moc nevyspala... Ale teďka už je mi líp. Jak se později zjistilo, tak ji v obchodě prodali půl!! roku prošlou konzervu, tak jim šla pořádně vyčistit žaludek. Jak by asi bylo jim, kdyby snědli něco zkaženého?! Budeme si muset dávat větší pozor, ne všichni jsou hodní, bohužel A Tak všichni páníčci - KONTROLUJTE DATUM TRVANLIVOSTI!

 Při zdravotní procházce na zahradě se mi ale podařil opravdu psí kousek. Nějak jsem nezvládla zabrzdit a spadla do rybníčka. Tak mě panička hned odnesla domů do tepla, zabalila do deky a zahřívala. Příště budu muset být opatrnější, protože voda je tááák studená Brrr....

  • 6. 2. 2007

Páni, to už sem veliká holka, dneska mám přesně 2 měsíce

  • 4.2.2007

Ááá, dneska jsem byla zase na procházce, páníčci se mě rozhodli utahat, ale já se nedám... Já mám totiž energie na rozdávání. Zjistila jsem, že v mém okolí bydlí spousta psů, veětšina z nich je pěkně velká a já se jich bojím. Ale jen počkejte až vyrostu, to jim pak ukážu.... Ale musím uznat, že se mi procházky začínají líbit a už se těším na další!

  • 2.2.2007

Poprvé jsem byla na procházce na vodítku.Byla jsem celá vyplašená, velký strach jsem měla z těch velkých plechových věcí, který dělají takový rámus...Ale nakonec jsem zjistila, že to není tak strašné a už se těším, až bude venku lepší počasí a půjdu zase

  • 1.2.2007

Dneska poprvé jsem spala celou noc a neprobudila jsem páníčky s tím, že potřebuji čůrat a že si chci hrát. Měli ze mě velkou radost.

 

 

LEDEN 2007

  • 29.1.2007 

Co je to divné kolem krku?  Dostala jsem svůj první obojek, je krásnej s kostičkama, ale zatím ho nerada nosím, no budu si muset asi zvyknout.

    

  • 26.1.2007

Hmm, kam to asi jedu s těmi cizími lidmi? Zjistím to později, teďka se mi chce hrozně spát. Když jsem se probudila a rozhlédla kolem, bylo všechno nové...Už je mi to jasné, tady budu bydlet...

 

  

 

 

 

 

 


TOPlist
 Vytvořeno službou WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek